Bůh z umakartu (2013)

Vítr fouká odpověď před sebou

Automat na jízdenky vmetru, asi mu vážně byla zima,ale jak jsme tak pospíchali, ty dveře vážně nešly zavřít, jen doufám že to přežil.Bakoun mi volal kránu, jestli bych ho přestěhoval že má super novou práci a bude bydlet vbankomatu.Vítr fouká odpověď před sebouNa východ od západu jak vporcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni. Michal říká že už nemá, ale vůbec žádný prachy, tak teda dělá to co dělá i když ho to moc neba. Taky prý zkouší přestat kouřit a tak si koupil cigarety. No nevím... doufám že to přežil.Vítr fouká odpověď před sebouNa východ od západu jak vporcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.Paní ve vlaku je prý šťastná, že už dneska není mladá, že teda jako děti mrzli, ale že to prý nic není. Co dokážou ty hypotéky a lidi se potom i věší ařeší to a nevyřeší všechno je prý dneska těžší.A Romové prý kradou dávky a ještě se ostatním smějí a Bakoun mi volal zpátky, stím stěhováním že prý neví.Vítr fouká odpověď před sebouNa východ od západu jak vporcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.Klára si osvojila dítě, po netu až někde zKeni, prý tam zuřila hrozná válka skončila a teď už není. Ukazovala mi pak fotky, dvě děti bílý jedno černý a když člověk zavře oči tak nikde žádný dítě neníVítr fouká odpověď před sebouNa východ od západu jak vporcelánu sloni, ztrácejí svojí hlavu zkouší být jako oni.A na Hradčanský zmrznul člověk ten co tam hrál na kytaru byl bezdomovec nebo nebyl, kytaru ukrad nebo zdědil, on umřel a pes přežil!

Maska

Stvoř pro mě masku změsíčního světlaať zřady vystoupí kdo chce být sám nad písečnou plání krásná hudba klesla já prosím vítr aby odvanul ji vdálStvoř pro mě masku změsíčního ticha ty co se smějou, ať kryje stín vtom žlutém domě otočí se na bok až škrtnu sirkou vyvalí se dýmMáš co jsi chtěla, včera je teďmáš co jsi chtěla, včera je teďstalo se to před tisícem let Stvoř pro mně masku změsíčního prachu skryj křivkou úst či rukávem smíchvšech mých pět smyslů hlídá hvězdy v dlanipůlka znich doutná a půlka spí

Sovy

Já viděl letět sovy tak nízko nad stromybyl úplněk a bude podzim, kdo tomu rozumíotřely se o ticho lesa, křídla tmou šustilavšechny sovy pochází zAtén půllitry od pivaNic není jak se ti zdá, ráno sova zahoukáJá viděl letět ryby na dohled pobřežíhrála si modrá s modrou vlnou, kdo tomu uvěříje lepší vrabec vhrsti, než ryba ve voděje prý bližší kabát štěstí, než kůže kzáhuběNic není jak se ti zdá ráno sova zahoukáJá viděl běžet koně bez sedel, bez uzdy svobodní větrem až kohradě přeskočit není kdyvtu chvíli zahoukaly sovy, tam ve tmě nad lesem já doufám, že je spolu do Atén odnesem.Nic není jak se ti zdá, ráno sova zahouká

Lila

Jsem bůh zumakartu, mám jedinou kartu. Co bylo včera dneska už neplatí.Siamská kočka si počká, se dočká, kdo nic nemá tak ten nic neztratí.Kdybys tu byla, tak bys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se máš.Pryč jsi tak černá jak zhaslá lucerna kdo ztratí víru je navždycky sám.Máš postavu panny a chuť božské many, však tvá duše není tu anebo je.Andělé platí, pak všichni jsou svatí a zlaté ryby ti splní co chcešChci abys tu byla abys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se mášPryč jsi tak černá jak zhaslá lucerna, kdo ztratí víru je navždycky sám. Teď vměsíci lednu se konečně zvednu a přečtu si horoskop abych byl in Otevřu východ zklece nebudu přece čekat až mě sní tygr či levKdybys tu byla tak bys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se mášPryč jsi tak černá jak zhaslá lucerna, kdo ztratí víru je navždycky sám.Jsem bůh zumakartu na jedinou kartu najednu jedinou teď vše sázívámČmárám vzápisníku mám velkou kliku že vzpomenu na to nač zapomínám.Kdybys tu byla, tak bys byla Lila a řekla mi co děláš a jak se máš.Postel je měkká a čeká a čeká a čeká a čeká.

Anděl

U okna do ložnice, kde pěstujou pohlednice tam sedíanděl stváří ve dlaních a pírka zkřídel odraných už padaj‘.Ptám se coby jako chtěl a on, že prý už všechno měl, jen říká:„Nikoho znás to nemine všichni se tady zblázníme.“Zapálil cigaretu, namazal máslem veku, vraštil čelo.Blázne, myslíš, že anděl nemá strach a že si nechce povídat?Jestli chceš něco udělat na jointa můžeš mi teď dát, máš něco?On ubalil, já zapálil a vůbec jsem se nebránil, když říkal:„Nikoho znás to nemine všichni se tady zblázníme.“U okna do ložnice, kde pěstujou pohlednice tam seděl.Vypadal jako messenger, ale na tom už nesejde tak tiše.Jen batoh neměl kam by dal, leda by křídla ostříhal si trochua pak jsme dlouho mlčeli a jak tak mraky letěly, on říká:„Nikoho znás to nemine všichni se tady zblázníme.“A pak zazvonil telefon a anděl jak nesnáší shon se sebralani adresu nenechal, snad zapomněl, snad pospíchal, snad nemá.A sotva jsem se otočil, tak on mi oknem vyskočil a zmizel,ale dokud jsou tady andělé, tak se vlastně vůbec nic neděje.Dokud jsou tady andělé, tak se vůbec nic neděje,až poslední anděl zešílí, pak lidi vstanou ze židlí půjdou tam kam je nohy ponesou -do domů scizí adresou... se ztratí.

Vedle vlevo za zdí

Vedle vlevo za zdí někdo tiše spí,já o něm nic nevím a on to dobře ví.Možná pije víno, ale káže vodu,možná má rád Pepsi a Já Coca Colu.Vedle vlevo za zdí slyším tupý rány,možná věší obraz, ale zvětší dálizní to jako rány, které půlí hlavu.Někdo blíží se, teď slyším motor od výtahu.Měla plný rty a uměla se usmívat,nebyla tu sama, uměla zapomínat.Zapomněla na tebe a pak i sebe,tolik různých možností jediný nebe.Vedle vlevo zokna dědek kouří cígo,dal by jsem si taky, ale je mi líto.Až tam dědek umře, nikdo se to nedoví, na podzim přece listí šediví.Pro blahodneška a pro blaho zítřka studuje práva, má svýho strýčkana ministerstvu vnitra. Kdyby tu nebyla museli bychom si ji vymyslet, ona je tak prima.Vedle vlevo za zdí někdo tiše žije a já poslouchám, o čem tenjehoživot jea on poslouchá co já tady.Ontam má svý zápory a já tu mám svý klady.Na stole je akvárium a v něm zlatá ryba. Je vážně pěkná, jenže malá chyba.Plave břichem vzhůru, neplní tři přánídneska máme všichni všechno takže pousmání.

To neřeš

Lež ve svý posteli, vposteli zmosazi, někdo se urazí, když ho pošleš pryč.Lži a pak tý lži uvěříš, tiše se otočíš, šaty odložíš a jinak... Tik tak tikají hodiny, měří i minuty. Každému co jeho jest, buď práci čest.Čas je hluchým člověkem, odpoví spovděkem, ale jen na to co slyšet chcem.Toneřeš, to nevyřešíšOběd kolem nás je již delší dobu připraven, hlad je dobrým kuchařem (a automechanikem), příbory na stole to nezní vůbec zle. Lvi -lži se tiše zdvíhají, na cestu se vydají. Oni hledají prázdná místa na mapách.To neřeš, to nevyřešíšJá ve své posteli tak často usínám, ze snuse usmívám. Divím se vám a vy se zas divíte jí,že lže, brečí a pak se otočí vposteli zmosazi. Na stěnách obrazy a v očích něco slz.To neřeš, to nevyřešíšAch, nechť, kéž by kočky mluvily spisovně a bez chyby. Třebas jen na chvíli, jen na malou.To neřeš, to nevyřešíš

Co nás nezabije to nás zachrání

Ve tmě jak když zhasnou vkiněrozběhnout se po hladině, se jí zachtělo.Snad jí to pak mrzelo.Snad tím že byla už zima, snad aby se nezlobila,nebyla tam hladina, ale sníh a ledLed a sníh Sníh a ledLed a sníh Sníh a ledUklouzla jí noha a potom zas a zas znova,jsou marná všechna slova, ale to nevadí.(Protože) To co nás nezabije, to nás posílí. Každej pak přežije navždycky, když na chvíli Jednou najdem tohle všechno, co jsme dlouze hledali. Možná, že to máme vkapse, možná je to na dlani. Zrcadlo vždy ukazuje, to co je už za námi, to co nás tu nezabije, nás nakonec zachrání.Nakonec nás zachrání Nakonec nás zachrání

Zlatá rybka

Má zlatá rybko, kampakplaveš?Řekni to dříve, než odplaveš.Která ztvých šupin splní tři přání?Řekni mi, řekni, snad rozum ti brání.Bojíš se vody. i když vní plaveš.Řeknu ti jak ven, jen jestli chceš.Po špičkách couvám ztuhlým nosem,splň mi tři přání, řekni kdo jsem.Nejsem kouzelník, nemám tu moczměnit sůl vzlato ani den vnoc.Chci teď být větrem, co se vracísvečerem kzemi, po dni vmracích.Nebyl jsem snem, chtěl bych teď být.Ve tmě si šeptat, zcizích rtů pít.Má zlatá rybko, kampak plaveš?Splň mi tři přání, než odplaveš.

Bílá kopretino

Bílá kopretino, zapalte ten oheň.Škrtněte tou sirkou, přemýšlím jen o něm.Vaše bílé lístky jako světlé vlasy,škrtněte tou sirkou, myslím na vás asi.V zakouřeném ránu visí bílá mlha,škrtněte tou sirkou, sklouzne na ramena.Bílá kopretino Bílá kopretinoBílá kopretino Bílá kopretinoJaké máte oči, jako modrou hvězdu.Škrtněte tou sirkou, čekám u průjezdu.V dopoledni líném, slunce soupeří s mlhou,škrtněte tou sirkou hoří u kolenou.Bílá kopretino, neplýtvejte časem. Čekám na nádvoří, mluvím cizím hlasem.Rozemněte v dlaních trochu suché slámyoheň pak líp hoří a pak pán bůh s vámi.Otevřete okno, mlha se vám dvoří,skočte já vás chytím dole na nádvoříBílá kopretino Bílá kopretinoBílá kopretino Bílá kopretinoBílá kopretino, to jsi netušila,že to všechno shoří, když jsi to zapálila.

Královská hostina

Nemýlím-li se, svého času býval můj čas tvou hostinou.Vůně a barvy lámou světlo, příbory ke stolu nás zvou.Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.Cítíštu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.Hltám očima barvu stolu i ladné křivky ženských těla kapky vosku tečou dolů tají a zakulatí zem.Jen ruce vbílých rukavicích sklízí ze stolů talířea muži zapalují vdýmkách tabák ze Zadní Indie,Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.Cítíš tu vůni orientu, žár svící možnosti tu jsou.Pak někdo pustí noční zprávy, hosti se světem rozprchnou.Zůstane muž, má na dně hlavy mlhovinu slov nesmírnou.

Jsem jaká jsem

Jsem jaká jsem, řekla ta, kterou bolí hlava.Nezvoní pocitu tomu nikdy hrana,že líbá mě stále jiný zvás.Jsem taková, taková, jaká jsem vždy byla.Já, já jsem strom a muži jsou pila.Kdo mě chce ten ať si mě vychová, jak chci já.A byla tma, byla tma něco po půl druhý.Tvář, krásná tvář, pod očima kruhy. Nešťastná, nešťastná zkterékoliv země pochází.Tak vysoká jako já na podpatcích stála,není to moje zchyb, co se mi teď stala.Chvíli spát, chvíli spát, jak jsem mohla spát dřív, nežli teď.Tak stála tam, taková jakou ji bůh stvořil.Nejsem ten blázen, abych něco bořil.Rád, mít tak rád sladký návrat zemí úspěchů.Jsem jaká jsem, stvořená právě pro okrasu.Dech bohů, dech dal mi moji krásu.Líbím se, tak to už nic neschází, vůbec nic.Je jaká je, taková jaká vždycky bylaJe jaká je, taková jaká vždycky bylaJe jaká je, jiná asi nebude vážně ne.

Pohled

Pohled upřený do prázdnotyvyvolává jistý pocit nejistoty.Vždyť to znáš...Pohled upřený do zrcadlavyvolává jistý pocit že je pravdaco tam vídáváš...Pohled zavřený vkapce vodyvyvolává jistý pocit nesvobody.Pohled upřený do nicoty vyvolává jistý pocit nejistoty vyvolávám jistý pocit nejistoty -nejistoty -jistoty

Klidně spi

Mír tvojí duši a klid do tvých snů,čas věstí peklu záhubu.Jsme jenom slzy na tváři tmy,klid tvému spánku klidně spi.Až oheň z krbu vyskočía obejme žal radostí, aby zahřál těla chlad.Žal za radost pak vymění.Když tvoje tvář nikdy nezáří,jen těžko můžeš hvězdou být.Jak rosa padá do trávy,najdi svůj klid.Mír tvojí duši a klid do tvých snů,časvěští peklu záhubu.Jsme jenom slzy na tváři tmy,klid tvému spánku klidně spi.