Vagon

Na nádraží starý vagon tiše spí
jak přichází brzké jaro pomalu se probouzí
koleje rozkvétají na rozkvetlých kolejích
cítí se tak šťastný
Neumírá rozpomíná jaký býval mladý hoch
žádná rez samá síla jezdil vlaky na východ
jak přichází brzké jaro doufá že ho připojí
čeká na vlak nebo na smrt to je často těžko říct
Vozil lidi staré mladé vzpomínky se rozjasní
obličeje v šedých šatech se žlutou hvězdou
Nemusím se za nic stydět jeden vagon tisíc cest
Fénix z lidského popela lidí všech které kdy svez‘
Země kolem je tak širá příliš širá pro lidi
příliš širá nám tu zbyla ztratí se kdo zapomíná
ztratí se kdo zapomíná ztratí se kdo nevidí, kdo závidí!